Jaká jsou specifika léčby dětských pacientů, nejen pohledem vědy a klinické praxe, ale třeba i sociokulturní?

Léčba dětských onkologických pacientů má svá specifika, která bychom vždy měli zohlednit v terapeuticko-léčebném procesu. Dítě je nejcennějším „pokladem“ rodiny, a když onemocní závažným a v některých málo případech i dnes ještě smrtelným onemocněním, celý chod rodiny, vnitřní vztahy a zavedené rituály se obvykle převrátí naruby a začíná se dlouhá cesta za zdravím, která je náročná a plná nejrůznějších nebezpečí. Ale na konci tohoto zpočátku černého tunelu je světlo naděje (vyléčení) pro většinu malých pacientů (více než 90% dětí s lymfatickou leukémií dnes dovedeme vyléčit). Podmínkou je léčba ve speciálním dětském onkologickém centru, kde jsou všechny podmínky k dokonalé diagnóze s určením prognózy, ale i zkušenosti s náročnou, agresivní cytostatickou léčbou s možnostmi mnohých komplikací. Kromě dlouhé a náročné léčby se tým zkušených odborníků (lékaři, zdravotní sestry, psychologové, sociální pracovníci, učitelky a vychovatelky, herní specialisté, nemocniční klauni a v neposlední řadě různí specialisté rodičovského sdružení Šance (arteterapie) snaží dítě a doprovázející maminku odpoutat od jejich zdravotních starostí a přesvědčit, že život pokračuje a chvilinku bude probíhat v nemocnici…

Jak medicína pokročila za dobu Vaší odborné praxe?

Medicína se změnila a mění neskutečným tempem. Máme dnes neuvěřitelné možnosti poznat nádorovou buňku důvěrně a léčbu cílit takřka na každého pacienta specificky. Mluvíme o personalizované medicíně, což samozřejmě pozitivně ovlivňuje léčebné výsledky. Naučili jsme se s kolegy z intenzivní medicíny lépe zvládat závažné infekční nebo krvácivé komplikace.

Když jsem dětskou onkologii před 40 lety převzal a začínal přetvářet do dnešní podoby, nemoc nad většinou děti obvykle vítězila. Ale naše generace dětských onkologů na celém světě zažila něco, co již nikdy nikdo nezažije. V průběhu našeho profesního života jsme prakticky z nuly dosáhli neuvěřitelných výsledků – více než 90 % vyléčených dětí. Chvilinku jsme si tento „úspěch vědeckého pokroku“ užili, ale není čas a snaha o ještě dokonalejší poznání nádorového procesu musí pokračovat. Součinnost nemocničních lůžek s moderní výzkumnou laboratoří – to je jedna z velkých výhod našeho olomouckého pracoviště, kde jsme se vždy snažili toto propojení využít k novým diagnostickým i léčebným výsledkům.

Jak jste se z tak náročného prostředí dětské kliniky vracel domů k malým dětem?

První roky jsem více trávil na klinice a u nemocných dětí, v laboratořích než u svých dětí. A když jsem přišel domů, tak jsem obvykle pokračoval ve studiu odborných článků. Nemít fantastické zázemí doma, které vytvářela moje manželka Herta, nevím, jak by se moje kariéra vyvíjela? Hodně jsem se vzdělával v zahraničí (Německo, USA, Dánsko, Francie, V. Británie a další), nasával všechno nové a snažil se nejlépe všechno přenést na naše pracoviště. Snažil jsem se „zapálit a pobláznit“ svoje sestry i lékaře a vytvořit tým, který bude srovnatelný s těmi nejlepšími. S každým vyléčeným dítětem jsem zestárl o 24 měsíců (tolik trvá intenzivní část léčby) a ani jsem se nenadál a předával jsem štafetu svým kolegům. Dnes se již těším více z jejich výsledků, ale osud dětské hematologie a onkologie budu intenzivně sledovat i nadále…

Děkuji a pevné zdraví

Sdílej