Kdy jste se rozhodla, že Vašim životním posláním bude věnovat se výzkumu rakoviny?

Bylo to v době, kdy mi bylo 19 a pracovala jsem v Indii na studijní stáži na onkologické klinice a výzkumném ústavu. V té době jsem se poprvé dostala blíže k rakovině. Nejnáročnější pro mě bylo vidět malé děti bojující s touto zákeřnou chorobou a jejich bezmocné rodiče. Pokaždé, když jsem se jim podívala do očí, viděla jsem umírající naději. Zpočátku jsem často plakala, jelikož jsem neviděla cestu, jak jim pomoci. Součástí stáže byly i přednášky zaměřené na výzkum rakoviny. A právě během jedné z těchto přednášek jsem se rozhodla, že se tento výzkum stane cílem mého života.

Narážejí ženy ve vědě na kariérní překážky?

Nechci si připouštět, že by pro mě jako pro ženu mohli nějaké takové překážky existovat. Naopak mě motivují příběhy žen, které byly ve svém výzkumnické práci úspěšnější než muži. Jelikož jsou schopny přestát ohromnou bolest při porodu, věřím, že ženy jsou mnohem silnější a odolnější než muži. Když už jsme ale zmínili toto téma, jedinou překážou, jež vidím v kariéře žen ve vědě je “nucená přestávka”, kterou si musí projít, pokud se rozhodnou pro mateřství.

Kdy jste se rozhodla přijít do České republiky?

Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu pracovat v České republice. Byl to ale osud a můj zápal pro výzkum rakoviny, který mě sem přivedl. Studovala jsem v magisterském studijním programu, když jsem potkala doc. Hajdúcha, který je známým předním expertem v oblasti onkologických onemocnění. Během Světového dne technologií pořádaného v Indii se mi podařilo navštívit jeho přednášku zaměřenou právě na rakovinu a byla jsem jí natolik uchvácena, že jsem chtěla dále pracovat pod jeho vedením. Zůstávám mu navěky vděčná za vzácnou možnost být součástí jeho výzkumného týmu.

Co je předmětem Vašeho výzkumu?

Pracuji na základním výzkumu rakoviny, který se zabývá mechanismem odolnosti nádorů proti onkologickým léčivům – proč někteří pacienti na léčbu nereagují či proč u nich dochází k relapsu onemocnění. Zaměřuji se především na standardní léčivo schválené FDA (americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) pro léčbu leukemie – jednoho z podtypů rakoviny krve. Společně s mými kolegy pracujeme na vývoji alternativních terapeutických metod pro překonání odolnosti proti těmto léčivům u některých pacientů.

Jaký je váš „sen“ a čeho byste chtěla ve své kariéře dosáhnout?

Jsem vědkyní v rané fázi kariéry, která se snaží prohlubovat své znalosti v oblasti výzkumu rakoviny a stále se má co učit. Zatímco na jednu stranu je nutné nalézat nová léčiva, na druhou stranu existuje mnoho léků, které mohou být pacientům dostupné rychle a levně. Jelikož je léčba rakoviny velmi drahá a není pro všechny dosažitelná, chtěla bych zaměřit svou výzkumnou odbornost právě na tyto “běžné” léky s cílem dostat je k pacientům co nejdříve.

Jak Vaše rodina přijala fakt, že se ve svém životě chcete zaměřit na výzkum rakoviny?

Pocházím z dobře zajištěné rodiny z prostředí byznysu a nikdo z mých rodinných příslušníků nestudoval přírodovědný obor. Moji rodiče mi chtěli zajistit pohodlný život, ale já jsem se oproti běžným zvyklostem rozhodla věnovat výzkumu rakoviny. Zpočátku to bylo pro mou rodinu náročné a zabralo jí hodně času, než pochopila, že výzkum onkologických onemocnění je neoddělitelnou součástí mého života. Dnes už jsou ale velmi pyšní na každý můj sebemenší úspěch.

Práce vědce je velmi časově náročná. Co všechno jste pro ni musela obětovat?

Kariéra vědce skutečně vyžaduje mnoho obětí, což je možná obtížné si představit, dokud to člověk nezažije na vlastní kůži. Jakmile se jednou vydáte touto cestou, Váš úsměv je často závislý na výsledku Vašich experimentů. Ať už jste v laboratoři nebo ležíte doma v posteli, Vaše mysl neustále “jede na plný plyn”. Nemáme pevné pracovní hodiny ani víkendy, laboratoř je otevřená 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Nechci mluvit o věcech, které jsem musela obětovat, jelikož by to asi byl dlouhý seznam. Mnohem raději uvažuji tak, že všechny tyto oběti budou mít smysl, až jednou mé objevy pomohou miliónům pacientů. Jsem velmi hrdá na to, že mohu pracovat v onkologickém výzkumu a být #WomenInScince.

 

English version:

When did you decide to do cancer research in your life?

I was 19, doing my graduate internship at Cancer Hospital and Research Institute in India. It was during those days when I saw cancer, so close. Especially, those little children fighting with cancer and helpless parents fighting together with them. Every time I looked into their eyes, I saw dying hopes. I use to burst into tears, but there was no way I could help them. During my internship, we also had lectures. It was during one of the lectures which was related with cancer discovery, that I got the aim of my life.

Are there any difficulties for women in research to succeed?

As a woman, I do not feel like accepting the fact that there are any difficulties for women in research to succeed. Instead, I always take motivation from those women in research which are even more successful than men. A woman goes through unbearable pain when she pushes a life out of herself, I believe that women are much stronger than men. Having said that, the only difficulty that I see for women as compared to men is ‘career break’ which women have to face at some point of their life when they choose to go for motherhood.

When did you decide to come to Czech Republic?

I never thought of coming to Czech Republic, but it was my destiny and my dedication for cancer research which bought me here. I was doing my masters in India when I happened to meet Dr. Hajdúch who is a leading expert and a well-known scientist in field of cancer research. I got the opportunity to attend his lecture focused on cancer, during world’s technology day, organized in India, and I was so captivated by his research that I surely wanted to learn under his supervision. I remain forever thankful to him for giving me the precious opportunity to be a part of his cancer research team.

What kind of research you do?

I am engaged in basic cancer research which fills in the knowledge about an anti-cancer drug resistance mechanism – why some patients do not react to and still others relapse the treatment by my drug of interest which is an FDA approved standard therapy for leukemia – a blood cancer subtype. I, together with my colleagues is trying to design an alternative therapeutic regimen to overcome drug resistance in such patients.

What is your dream in cancer research (what would you like to achieve)?

I am an early career scientist, still strengthening my knowledge in field of cancer, and I need to learn a lot. While, on one side, there is need for new drugs discovery, on the other side, there are still many existing drugs which can be made cheaply and quickly available to the patients. As cancer treatment is very expensive, not affordable by all, I would like to dedicate my knowledge to research on those generic drugs, with the aim to make them reach sooner to the bedside of the patients.

How your family took the fact that you are going towards cancer research?

I come from a well-versed business family background where no one studied science. My parents wanted to give me a comfortable life, but I broke the stereotype in my family and chose cancer research. In the beginning it was very hard for my family, they suffered every madness in me. It took them a lot of time to understand that cancer research is part of my life. Today, they feel proud of every little achievement of mines.

The researcher’s career will take a lot of time. What did you have to sacrifice?

A researcher’s career definitely asks for a lot of sacrifices, and it’s not possible to understand from outside until you are actually into it. Once you are in, most of your smiles starts depending upon the results of your experiments. Whether you are working in lab or you are on bed, your mind is constantly engaged. We have no working hours and no weekends, for us lab is open 24 hours a day, and 365 days a year. I won’t speak of sacrifices I had to make, the list is may be long. I would rather say that all my sacrifices will become worth one day when my contributions at bench will reach the bedside of the millions of the patients. I feel proud of doing cancer research, and I feel proud of being a #WomenInScince.

Sdílej