Proč jste se rozhodla pro vědu? Během vysokoškolského studia jsem měla možnost pracovat na své diplomové práci na Ústavu lékařské chemie a biochemie na Lékařské fakultě v Olomouci, kde v té době vedl pracoviště prof. František Šantavý. Výzkumná témata na pracovišti byla věnovaná přírodním látkám – alkaloidům (např. obsaženým v ocúnech) a jejich možnému využití v medicíně. Právě propojení přírodních věd – biochemie, kterou jsem v té době studovala, a medicíny mne zaujalo natolik, že jsem na pracovišti zůstala i po absolvování a působím zde svůj celý profesní život. Do jaké míry ovlivnila Vaši kariéru mateřská dovolenka a děti? Tak u mne to bylo trochu divoké. S první dcerou jsem si „pospíšila“, narodila se mi mezi 3. a 4. ročníkem vysoké školy. Bydleli jsme i s manželem (který v té době absolvoval ještě také povinnou vojenskou službu) u rodičů a díky i jejich pomocí jsem úspěšně školu dokončila a mohla se potom věnovat svému dalšímu studiu v rámci doktorské disertační práce. Druhá dcera se narodila po obhájení disertace, byla jsem na mateřské necelé dva roky, dcera začala navštěvovat jesle, starší dcera začala chodit do školy. Bez pomoci manžela, rodičů z obou stran a práce po nocích a víkendech bych se v tomto období nebyla schopna posunout odborně dál. Řada plnění pracovních povinností byla i na úkor volného času tráveného s rodinou. Vědecké pozice si vyžadují spoustu času tráveného v laboratořích a studiem. Jak zvládáte skloubit profesní život s tím rodinným? Pořád platí to, co jsem zmiňovala již dříve – řada věcí je na úkor volného času. Ale když Vás práce baví, máte kolem sebe stejně pro vědu zapálené lidi, kteří Vás svým způsobem ženou dál, stává se Vám práce koníčkem a volný čas začne splývat s tím pracovním. Záleží samozřejmě také na tom, jaké máte zázemí, jak fungují služby, ale hlavně kolik je člověk osobně ochoten „obětovat“ životu s vědou. Jak vnímáte ženy ve vědě? Mají stejné příležitosti jako muži? Pozice žen je u nás ještě zcela jistě limitovaná jejich rolí matek a životních partnerek. Přece jen je naše společnost historicky patriarchální a to se odráží i v jejich profesním a kariérním růstu. Když se podíváme na naše vysokoškolské studenty – třeba až do úrovně doktorského studia, tak v našem oboru je zde převaha žen. Když se ale podíváme na vedoucí pozice na pracovištích, v různých poradních orgánech, vědeckých radách, tak tam je velká převaha mužů. Často o tom diskutujeme, co je hlavní příčinou – jsou muži dravější?, mají více času věnovat se těmto aktivitám? Řada aktivit spojená s profesním růstem je spojená s časovou náročností (účast na různých seminářích, konferencích, apod.), pokud jsou v rodině již děti, je třeba najít optimální způsob dělení povinností mezi všechny členy rodiny. Bylo napsáno již mnoho článků o jedno či dvoukariérových manželstvích. Osobně si myslím, že to mají ženy těžší se rovnocenně prosadit, je to vidět i toho, že dosahují svých vyšších profesních cílů (např. titulů docent, profesor, vedoucích pozic) v pozdějším věku než muži. Od dob mých studií a pracovních začátků se řada věcí v této oblasti změnila, jsou vypisována stipendia pro ženy, jsou pro ně přizpůsobeny pracovní podmínky, na konferencích je možno vidět vědkyně i s malými dětmi. Jedna z hlavních otázek ale zůstává – jsou ženy motivovány k tomu, aby chtěly vědu dělat na vysoké úrovni? Jste prorektorkou pro vědu a výzkum Univerzity Palackého v Olomouci, což pro mě znamená velký úspěch, Co byste vzkázala ženám, které se rovněž snaží uspět na poli vědy? Práce se musí stát Vašim koníčkem a musíte mít kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout. Ve vědě nemůže být člověk „sám voják v poli“ a pouze „chodit do zaměstnání“.
Sdílej